Obecným právním pravidlem je naopak skutečnost, že plynutí času je
souvislé, což znamená počítání času den po dni, tak jak dny za
sebou běží, bez jakéhokoliv rozlišování (podle římského práva
tempus continuum). Výjimkou jsou situace, kdy se při počítání
přihlíží pouze k některým dnům, zpravidla jenom k těm, kdy mohl
být proveden určitý právní úkon (tzv. čas užitečný - tempus
utile). S ohledem na okolnost, že jde o výjimku, musí být výslovně
právním předpisem upravena. Historický vývoj těchto úprav, jakož
i rozdílnost jejich obsahu de l |
Žádné komentáře:
Okomentovat